Hunger games (Aréna smrti) - Suzanne Collinsová

Název: Aréna smrti

Autor: Suzanne Collinsová

Nakladatelství: Fragment

Počet stránek: 328

Vyšlo: 2010


Území Severní Ameriky se kvůli přírodním katastrofám smrsklo do malé oblasti zvané Panem s hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Obyvatelé hlavního města žijí v přepychu, ale lidé z okolních krajů trpí bídou a hladem. Aby si Kapitol zajistil dostatečný respekt a zamezil vzpourám, pořádá každý rok takzvané Hladové hry - brutální televizní reality show, ve které je 24 dětí (z každého kraje dva) zavřeno do arény a přinuceno bojovat o holý život. Hry může vyhrát jen jeden z účastníků a ten, komu se to podaří, získá velmi tučnou odměnu. Proto se v některých krajích stává z her jakási prestižní záležitost a účastníci se hlásí dokonce dobrovolně. Ve dvanáctém kraji, ze kterého pochází vypravěčka příběhu Katniss, se ale účast ve hrách chápe jako odchod na smrt. Dne, kdy bude nutné vybrat dalšího účastníka, se v této oblasti každý upřímně děsí. Když nastane další Den sklizně (tedy den, kdy se z osudí vylosuje jméno dalšího účastníka Hladových her), Katniss se modlí, aby mezi vylosovanými nebyla ona. Stane se ale něco daleko horšího - do dalšího ročníku má nastoupit její dvanáctiletá sestra Prim. Katniss se bezhlavě přihlásí jako dobrovolnice místo ní a v očích ostatních se tak odsoudí k téměř jisté smrti. Ale je její výhra opravdu tak nemožná?




Hunger games se začínají stávat jakýmsi novým fenoménem - hodně se o nich mluví a pochvalné recenze prýští ze všech stran. A myslím, že ten největší boom fanoušků téhle knižní série nás teprve čeká, až bude do kin uveden připravovaný film. Byla jsem zvědavá, co je na té knížce tak úžasného, ale zároveň jsem se trochu děsila, že budu hodně zklamaná. Většinou se totiž stává, že mě takové ty všeobecně opěvované série prostě míjí. V tomhle případě se ale naštěstí žádné zklamání nekonalo a já můžu s klidem v duši říct, že Hladové hry si svou popularitu prostě zaslouží.

Autorka píše velmi čtivě a dokázala mě vtáhnout do děje natolik, že jsem měla chvílemi potíže knihu odložit a věnovat se svým běžným povinnostem. Na začátku mě sice trochu odrazovala forma vyprávění - první osobu a přítomný čas prostě nemám ráda - ale nakonec nebyl problém se přes to přenést. Hlavní předností této knihy je, že se neustále něco děje, aniž by to vypadalo vyumělkovaně nebo přeplácaně. Jedna akce střídá druhou, takže pomalu ani nebudete stačit otáčet stránky.


Velmi se mi líbila i postupná gradace napětí. Zatímco první třetina knihy by se dala označit jako jakési ticho před bouří, po vypuknutí her začne být atmosféra čím dál tíživější a vše vyvrcholí skvěle promyšleným závěrem. Málokdy se mi stává, abych v průběhu celé knihy nebyla schopná s jistotou odhadnout, jakým směrem se bude příběh ubírat, ale Aréně smrti se to povedlo na výbornou.


Další silnou strá
nkou jsou postavy. Každá jednotlivá postava příběhu je něčím zvláštní a nezapomenutelná, takže jsem neměla problém si během pár stránek zapamatovat jména téměř všech účastníků her i s některými jejich vlastnostmi. Katniss je jako hlavní hrdinka velmi sympatická, i když mě v některých částech trochu zarážel její sobecký přístup a velký důraz na vlastní hrdost. Tahle výtka se týká především poslední části knihy, protože je jasné, že uprostřed boje na život a na smrt není možné brát nějaké zvláštní ohledy na soupeře.

Sympatie většiny čtenářů se však podle ohlasů nepřelévají přímo ke Katniss, ale především k jejímu krajanovi Peetovi. Ano, Peeta se opravdu ostatním mezi ostatními postavami knihy vymyká. Je nesobecký a v bezútěšném prostředí arény jeho nezištné chování působí skoro až neskutečné. I mě si získal a jsem zvědavá, jak se jeho postava bude vyvíjet v následujících dílech.


Co se týče samotných soubojů - měla jsem trochu obavy z velkého počtu přehnaně brutálních a krvavých scén, které se ale naštěstí nepotvrdily. Boje v aréně samozřejmě nejsou procházkou růžovým sadem, ale žádné podrobné popisy zohavených těl nás naštěstí nečekají. To nejděsivější na celých hrách je totiž samotný princip. Jen si to představte - být zavření v ohraničeném prostoru s dalšími 23 vrstevníky a vědět, že domů se může dostat jen jeden. Všechna přátelství, která zde vznikají, jsou časově omezena, protože vždycky může nastat chvíle, kdy toho druhého budete muset zabít dřív, než on stihne zabít vás. Samotná situace je tak tíživá, že už vlastně ani žádné krvavé orgie nejsou nutné.


Susan Collinsová vytvořila v Hladových hrách velmi realisticky působící dystopii. Společnost je promyšlená do nejmenších detailů a představa, že by takhle svět opravdu mohl začít fungovat, mi ani nepřipadá příliš nereálná. Opravdu mě zajímá, jak dopadně to slibované filmové zpracování. Trailer vypadá skvěla a i herecké obsazení vypadá povedeně - vážně se mi líbí představitelka Katniss. Vzhledem k vývoji současného filmového průmyslu jsem měla hrůzu z toho, že ji pojmou jako supermodelku běhající v pralese :)

Knihu Hunger games rozhodně doporučuji a po dlouhém váhání dávám 9,5 bodu z 10, abych si nechala prostor pro případ, že by mě některý z dalších dílů série nadchl ještě víc.

Závěrečné hodnocení: 9,5/10

Filmový trailer


Děkuji nakladatelství fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

2 komentáře:

  1. Kniha se mi také velice líbila, stále ji mám v mysli, jako bych ji četla včera, což se mi stává jen u těch opravdu dobrých. Přitom poprvé jsem ji četla před třemi lety. Naposledy o Vánocích, kdy jsem konečně dostala vlastní výtisky celé série.
    Hunger Games rozhodně patří mezi to nejlepší, co bylo v posledních letech napsáno a já tvrdím, že jsou důkazem mylnosti hesla: "Všechno už bylo napsáno." Kdepak, nebylo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě to hodně bavilo :) Ta záplava dystopií která přišla po nich už mě bavila daleko míň.

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram