pátek 14. června 2013

Nekromant (Johannes Cabal # 1) - Jonathan L. Howard

 Název: Nekromant (Johannes Cabal # 1)

Autor: Jonathan L. Howard

Nakladatelství: Plus

Počet stránek: 371

Vyšlo: 2011


Johannes Cabal je brilantní vědec, který před lety upsal duši Ďáblu, aby si osvojil umění nekromancie. Bohužel pro něj se záhy ukázalo, že duše je k jeho výzkumu potřebná – a tak pro ni sestoupil až do ohnivých jam pekelných. Znuděný Lucifer mu pak navrhne sázku: pokud mu Johannes do roka a do dne nepřinese sto duší, přijde o život a zůstane zatracený navždy. A aby byla sázka ještě zajímavější, Satan mu k tomuto účelu zapůjčí kočovný karneval.


Tuhle knihu jsem si do pořadníku knih k přečtení zařadila už kdysi v průběhu ledna díky nadšenému videu na blogu Ohany. Pak ale nastal onen pověstný předmaturitní (a především předpřijímačkový) shon, díky němuž jsem Nekromanta zcela vypustila a kdybych na něj nenarazila v knihovně mezi "dnes vrácenými" tituly, nejspíš bych se k němu už ani nedostala. Jaká by to byla chyba!

Již po třech stranách mi bylo jasné, že tohle bude něco pro mě. Sarkastický humor, kterým kniha přímo přetéká, totiž snesu kdykoli, kdekoli a v libovolných dávkách. Na tomto místě bych chtěla vzdát hold českému překladu, protože poslední dobou se mi čím dál častěji stává, že kroutím hlavou nad nejrůznějšími gramatickými a stylistickými nesmysly. U Nekromanta se mi to nestalo ani jednou. A to je co říct. 
separator   

Cabal si matně vzpomínal, že hudební génius, který se rozhodl uvést Necronomicon: Muzikál, se dočkal všeho, co si zasloužil: peněz, slávy i roztrhání na kusy neviditelnou obludou.

separator

Hlavní postavou je cynický vědec Johannes Cabal, který pro umění nekromancie neváhal upsat duši ďáblu. Po nějaké době si ovšem uvědomil, že to nebyl tak úplně dobrý tah, a s nestoudností sobě vlastní se rozhodl získat od Satana svou duši zpátky. Satana sebevědomý človíček zaujal, a protože zrovna neměl nic lepšího na práci, rozhodl se s ním uzavřít sázku – duši mu vrátí, ovšem výměnou za sto jiných duší, které musí Cabal nastřádat během jediného roku. K dispozici mu pro tyto účely propůjčil kočovný karneval.

Jenže Johannes vůbec není karnevalový typ. Jeho povědomí o tom, jak se lidé baví, je prakticky nulové. Rozhodne se proto přizvat si na pomoc bratra Horsta, který svého času karnevaly navštěvoval docela rád. Tedy do doby, než se Johannesovou vinou stal upírem uvězněným v hrobce. Krev ale není voda (jak upíři ostatně moc dobře vědí), takže Horst svého bratra nakonec ve štychu nenechá, a spolu s ním se snaží ďábelskou sázku vyhrát. Peklo se ovšem hned tak nevzdává ...
separator   

"Jsem Satan, rovněž známý jako Lucifer Světlonoš..."
Cabal se zašklebil. Proč ti démoni musí člověku odvyprávět vždycky celou rodinnou historii?
"Sám Bůh mě svrhl do této temné sirné jámy a odsoudil mě k tomu, abych tu strávil celou věčnost -"
"Zkusil ses mu omluvit?" skočil mu do řeči Cabal.
"Ne, nezkusil! Poslal mě dolů za hřích pýchy. Kdybych se omluvil, dost by to podkopalo moje postavení!"

separator
Z nástinu děje jste už možná vyvodili, že Johannes není tak úplně vzorový hrdina. Jeho pojetí morálky se poněkud odchyluje od představ průměrného smrtelníka a pro uspokojení vlastních potřeb neváhá obětovat blaho (a duše) jiných. Je to prototyp vážného, cynického a lehce asociálního vědátora, kterého si prostě nemůžete nezamilovat. Jeho trefné ironické poznámky jsou navíc naprosto bezkonkurenční a několikrát jsem se díky nim u knihy smála nahlas.

Mou nejoblíbenější postavou však není Johannes, ale jeho bratr Horst. I přes své stravovací návyky působí lidštěji než Johannes a jeho snaha zachovat si při kradení duší nějaké morální zásady je přinejmenším působivá. A aby toho nebylo málo, jeho charisma je zkrátka nepřehlédnutelné. Postavy jsou skutečně skvěle propracované, jejich motivace je pevná v základech a jejich pozice na škále "hodný – zlý" značně nejednoznačná.

separator
Rozhostilo se ticho. Nakonec Cabal řekl: "Po smrti jsi mnohem méně svobodomyslný, než si tě pamatuju."

Horst pokrčil rameny. "Vždycky jsem měl motto 'Žij a nech žít'. Za daných okolností potřebuju nové."
separator
Další, co mě na Nekromantovi zaujalo, bylo netradiční zpracování stokrát omletého scénáře. O opětovné získání duše uvězněné v Satanových spárech se už s různou mírou úspěšnosti pokoušel docela úctyhodný zástup hrdinů. I tak se ale rozhodně nemusíte bát, že by byla kniha předvídatelná. Jonathan L. Howard dodává faustovské legendě zcela nový rozměr a čtenáře napíná až do poslední chvíle. Jeho styl psaní je naprosto neodolatelný a stránky se otáčejí prakticky samy.

Kniha popisuje události odehrávající se v průběhu celého jednoho roku. Příběh je tedy z větší části tvořen krátkými humornými epizodkami nejrůznějších událostí, které se v průběhu tohoto roku udály. Kniha by se dala přirovnat k puzzlím – ony jednotlivé epizody jsou jako dílečky skládačky, které dohromady tvoří výsledný obraz. Začátek a konec pak představují rám, který celou tuto skládačku drží pohromadě.

Vyzdvihnout bych chtěla zejména gradaci děje. I když se kniha většinu času nese ve znamení černého humoru a husí kůže vám naskočí jen velmi zřídka, v poslední třetině atmosféra začíná postupně houstnout. I přes občasné vtipné poznámky čtenáři postupně tuhne úsměv, a přiznávám, že jsem konec ještě stále tak docela nevydýchala.

Jak je nejspíš z recenze patrné, knihu Nekromant doporučuji všemi deseti. Zejména těm, kdo jsou unaveni neustálými romantickými zápletkami a chtějí si přečíst něco z docela jiného soudku. Dále pak milovníkům sarkasmu, kteří si v knize také zajisté přijdou na své. A v neposlední řadě všem, kteří potřebují získat 100 duší a neví, kde začít.

Jen bych chtěla poznamenat, že sloupeček na zadní straně obálky přirovnávající Nekromanta k dílům Neila Gaimana nebo Terryho Pratchetta není ke knize tak docela fér, protože by mohl ve čtenářích vzbudit poněkud nereálná očekávání. Ano, jistá podobnost tam je, ale i tak vám doporučuji jej ignorovat a rozečítat knihu bez předsudků.

Hodnocení   



Doplňující informace:
V zahraničí již vyšly další dva díly této série, a to pod názvy "The Detective" a "Fear Institute". Čtvrtý díl se teprve připravuje. Kdy se překlady dalších dílů série dostanou i na pulty našich knihkupectví, je zatím ve hvězdách.  


1 komentář:

  1. Nekromanta mám strašně ráda! Taky jsem se ke knize dostala spíše náhodou, a jsem za to strašně ráda. Přesně jak píšeš, styl psaní mi sedl, vlastně celkově to byla skvělá kniha a já doufám, že si ji pořídím do knihovničky. :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...