Dějiny světla - Jan Němec

O tom, který fotografoval světlem

Moje cesta k Dějinám světla byla spletitá. Na knihu jsem narazila už před delší dobou a živě si vybavuji, že když jsem si přečetla její popisek (román o fotografovi Františku Drtikolovi), byla jsem stoprocentně přesvědčená o tom, že ji nikdy nebudu číst. Nicméně jak je mým dobrým zvykem, své rozhodnutí jsem přehodnotila (hlavně díky Bětce a její recenzi) a Dějiny světla si přečetla. A dobře jsem udělala, jinak bych se totiž připravila o opravdu jedinečné dílo.

Ačkoliv mne popisek knihy k jejímu přečtení nenalákal, jako shrnutí děje funguje. Dějiny světla jsou opravdu románem o fotografovi Františku Drtikolovi. Zároveň se v nich ale skrývá mnohem víc. Provází čtenáře více než půl stoletím Drtikolova života, ale nejsou jen obyčejnou biografií známého člověka. Jejich poetický styl a filosofický rozměr z nich dělají dílo, které zaujme nejen znalce Drtikolova díla. 



























 „K čertu s první osobou.” Toto prohlášení Samuela Becketta nás přivítá ještě před začátkem vyprávění a velmi věrně předpovídá jeho další tón. Jan Němec totiž opravdu poslal první osobu k čertu a Dějiny světla vypráví v osobě druhé. Je pravda, že i když nejsem velký milovník ich-formy, tak jsem k této formě přistupovala trochu skepticky. Po pár stranách ale moji rozpačitost vystřídalo nadšení. A to nejen z toho, že vyprávění ve druhé osobě v románu skvěle funguje. Autorův styl psaní je totiž uchvacující. Jako by každá věta byla samostatné umělecké dílo. Při čtení jsem po každé druhé stránce musela knihu odložit, abych se mohla rozplývat nad tím, jak dobře je napsaná. Až takové to je.

Musím přiznat, že před Dějinami světla jsem o Drtikolovi nevěděla vůbec nic. Vlastně jsem ani nevěděla, že někdo takový byl. Což mě trochu zaráží, vzhledem k tomu, že to byl světoznámý fotograf. Ale podobné kontrasty byly v Drtikolově životě časté. Přestože byl světově uznávaný fotograf, doma neměl ani na to, aby zaplatil nájem. Vstoupil do komunistické strany, i když byl oddaný buddhista.
Každá z šesti částí knihy popisuje jedno období jeho života. Dětství v Příbrami, studia v Mnichově i jeho profesionální kariéru v Praze. V intermezzu nechává autor promluvit samotného Drtikola – skládá se z autentických textů, které Drtikol psal za války své vyvolené. Závěrečná část, která je zaměřena hlavně na duchovní otázky, vyznívá trochu do ztracena. Předpokládám, že většina čtenářů není tak zaujata buddhismem a náboženstvím, aby si tuto část vychutnala, ale do celkové stavby příběhu zapadá. Koneckonců je pravda, že sklonek Drtikolova života moc dramatický nebyl.



Než jsem knihu začala číst, slyšela jsem názory, že se čte obtížně. Vyprávění ve druhé osobě, neznačená přímá řeč a celkově neobvyklý styl možná někoho na začátku překvapí, ale není třeba se děsit. Dějiny světla možná jsou knihou, která vyžaduje větší soustředěnost, ale rozhodně nejsou žádným nestravitelným filosofickým dílem, kterým byste se prokousávali měsíc. Spíše naopak. Vyprávění plyne tak příjemně, že pět set stran uteče jako voda.

Jsem v pokušení napsat, že by si Dějiny světla měli přečíst úplně všichni. Až takový optimista ale nejsem, není to zrovna kniha pro masy. Je to ale výjimečné dílo, které vás pohltí (když ne dějem, tak určitě stylem) a na které budete ještě dlouho vzpomínat. 


                                                                 

Název: Dějiny světla
Autorka: Jan Němec
Počet stran: 481
Rok vydání: 2013
Vydal: Host

eM.

Vysokoškolačka, knihomilka, blogerka a šampionka ve zpěvu ve sprše.

13 komentářů:

  1. S každým slovem souhlasím a jsem moc ráda, že se ti líbila (hlavně proto, že sis ji přečetla po mém doporučení, hihi).
    Mně se četla strašně dobře, teď můj výtisk čte babička a je taky nadšena, prostě čirá slast číst každé jedno slovo, jednu větu. A to jsem taky byla skeptická :)
    A přiznám se, že ten konec mi taky moc neseděl, přestože se o buddhismus zajímám, možná byl jen divně useknutý, těžko říct. Ale je pravda, že ke zbytku sedí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem hlavně ráda, že jsem se o ní vůbec dozvěděla. Takže děkuju! :)

      Vymazat
  2. Ten kousek textu na fotce vypadá zajímavě, asi jak píšeš, nebude to kniha pro každého (já ji nečetla).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten text je zrovna z intermezza, takže není až tak reprezentativní. Ale čte se celkově vážně dobře, takže určitě doporučuju vyzkoušet. :)

      Vymazat
  3. Wau, tak teraz si ma neuveriteľne nalákala. Vyzerá to naozaj na krásnu knihu a ja len dúfam, že sa k nej skutočne dostanem a nezostane len pri želaniach :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna u téhle knihy by to byla škoda. :)

      Vymazat
  4. Báječně a výstižně napsaná recenze, což mě ovšem u Tebe nepřekvapuje :) Netroufám si tvrdit, že Drtikola znám, nicméně již jsem se s jeho jménem a dílem párkrát na kratší čas sešla. Recenze mě láká, ale pořád si nejsem jistá, jestli bych byla ten člověk, který by tuto knihu dokázal dostatečně ocenit, nicméně třeba si k ní jednou cestu najdu a budu jen příjemně překvapená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Jak jsem psala, asi to není kniha pro všechny, ale když si zkusíš přečíst pár prvních stránek, tak rychle zjistíš, jestli by se ti zamlouvala nebo ne. Já jsem byla už asi po třech stránkách přesvědčená, že to bude skvělé. :)

      Vymazat
  5. Také si často říkám že tohle není pro mě, je to zajímavé tak si to tu nechám a uvidím..a nakonec to hltám :D :) tohle vypadá zajímavě, tak jsem zvědavá, třeba se k ní jednou dostanu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Pod tuhle recenzi se můžu naprosto podepsat. Zvlášť ta část s tím "nevěděla jsem, že někdo takový existuje" a pak o konci :) Ale stejně je to skvělá kniha...

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle mě fakt nadchlo, to musím mít. Jméno Drtikol je ve fotografickém světě známé, kamarád studoval fotografii a několikrát nám o něm nadšeně vyprávěl. Moc krásná recenze, díky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se ti kniha zalíbila. :)

      Vymazat
  8. Ha, to vypadá jako výzva :) Druhá osoba, neznačená přímá řeč? V kombinaci se skvělým tématem - jdu do toho :)
    Knížky, nad kterými se nemusí přemýšlet pro mě nic moc neznamenají, to už si rovnou můžu přečíst nějaký bulvární plátek... :)
    Moc hezký článek :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram