Povídky malostranské - Jan Neruda

Jak se žilo v Praze na počátku 19. století? 

Zdá se mi, že jakmile kniha obdrží nálepku povinné četby, je to pro čtenáře znamení, aby od ní dali ruce pryč. Obzvláště jedná-li se o knihu od českého autora. Navzdory předsudkům se ale dají mezi klasickými díly najít skvosty, které by neměly chybět v knihovně žádného knihomola. A jeden z nich se vám zde dnes chystám představit.

Povídky malostranské sestávají z třinácti krátkých příběhů, které byly původně publikovány samostatně v nejrůznějších časopisech a společně vyšly roku 1877. Zachycují život obyvatel Malé Strany v první polovině 19. Století, tedy v době autorova dětství. Autor do svého díla promítá vzpomínky na dobu, kdy na Malé Straně žil, a poskytuje tak čtenářům věrný náhled do tehdejšího způsobu života. 


Povídky obsažené v knize nejsou nijak zvlášť dlouhé, ale i tak se ve valné většině nejedná o texty, které byste zhltli jako malinu. Autorův spisovatelský styl je spíše popisný a více než na dějové zvraty se v povídkách zaměřil na mistrné vykreslení prostředí Malé Strany a charakterů jednotlivých postav. Četné popisy sice příběhům ubírají na akčnosti, dodávají jim však naprosto neopakovatelnou atmosféru. V některých pasážích budete mít dojem téměř jako byste se na Malé straně ocitli spolu s postavami, jako byste jejich příhody skutečně prožívali spolu s nimi. 

K zachycení ducha doby autorovi neslouží jen popisy pražských uliček, ale i pečlivě prokreslené charaktery měšťanů, jejichž prostřednictvím pronikáme do běžných radostí a strastí života na začátku 19. století. Jednotlivé postavy mají často velmi výrazné a charakteristické rysy, neznamená to však, že by se autor uchýlil k vytváření jakýchsi karikatur běžného měšťana. Právě postavy jsou nosným pilířem většiny povídek a jejich povahová rysy někdy působí i jako hlavní hybatel děje. 

Každá povídka je jiná než ta předchozí a i nálady jednotlivých příběhů se střídají. Nalezneme zde kusy humorné i melancholické a některé povídky čtenáře překvapí tísnivou a trochu strašidelnou atmosférou. Autor střídá dobré a špatné konce, takže nikdy nemůžete dopředu odhadnout, jakým směrem se bude povídka vyvíjet. To, co na začátku vypadá jako vtipný a humorný příběh, vám může na konci téměř vehnat slzy do očí.


I přes všechnu chválu k autorově spisovatelskému umění je však třeba připustit, že Povídky malostranské nepatří k oddechovému čtení na dobrou noc. Mistrné popisy sice vytvářejí skvělou a neopakovatelnou atmosféru, pro čtenáře však není vždy snadné udržet u nich pozornost. A to i přes to, že některé povídky jsou opravdu krátké a jejich děj není nijak překomplikovaný.

Při čtení jsem měla dojem, že kvalita a čtivost povídek postupně stoupá. Možná to ale bylo zapříčiněno hlavně tím, že jsem postupně přivykala právě množství popisů a ke konci knihy už jsem je téměř nevnímala. Asi nejméně z celé sbírky mě zaujala hned první povídka Týden v tichém domě, která je z celé sbírky také jednoznačně nejdelší. Snad je to i tím, že oproti ostatní povídkám ve sbírce se Týden v tichém domě vyznačuje absencí děje a slouží skutečně zejména pro přiblížení života na Malé Straně. Pokud se tedy rozhodnete knihu číst, nenechte se v žádném případě první povídkou odradit.

Knihu Povídky malostranské mohu doporučit nejen těm, kdo si sestavují svůj seznam četby k maturitě, ale i těm čtenářům, co již povinné literatuře dávno odrostli. Povídky malostranské patří ke klenotům české literatury a rozhodně se vyplatí s nimi seznámit i přes to, že se rozhodně nejedná o žádnou odpočinkovou literaturu. Z vlastní zkušenosti doporučuji číst jednotlivé povídky postupně, třeba každý večer jednu. Pravděpodobnost, že se kvůli dlouhým popisům budete nudit, je u krátkých textů přeci jen nižší a daleko více tak doceníte popis atmosféry i pečlivé vystavění charakteru postav. 

    
Název: Povídky malostranské
Autor: Jan Neruda
Počet stran: 224
Rok vydání: 2014
Vydalo: nakladatelství Omega

Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy děkuji nakladatelství Omega.
Knihu si můžete objednat přímo na stránkách nakladatelství.

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

10 komentářů:

  1. Myslím, že jsem právě tou první povídkou kdysi skončila, nakonec jsem si k maturitě vybrala jiné knížky.=) Ale pro doplnění obzorů bych si ji někdy mohla přečíst a zkusím to protentokrát povídkou jinou. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak budu držet palce, aby byl dojem z četby napodruhé příznivější :)

      Vymazat
  2. Myslím, že jsem ještě nečetla recenzi na Povídky malostranské u nikoho na blogu. :) Sama souhlasím. Trvalo mi nějakou dobu se knížkou prokousat, ale ta atmosféra je kouzelná. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že Tě kniha také zaujala :) Atmosféra povídek je opravdu skvělá.

      Vymazat
  3. V Povídkách malostranských se mi nejvíc líbila právě ta první, Týden v tichém domě! Právě to, jak je popisná, na mě zapůsobilo. Ty ostatní jsou taky dobré, ale podle mě ji nepřekonaly. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, tisíc lidí, tisích chutí :) Já se přiznám, že mě ta první povídka opravdu zaujala asi nejméně, ale možná ji jen nedokážu docenit.

      Vymazat
  4. Z Povídek malostranských jsem četla snad jen krátké úryvky, a ačkoliv nemůžu říct, že by mě nějak příliš uchvátily, tak se mi vcelku líbily, i když nemohu samozřejmě hodnotit celou knihu jen z útržků. Poslední dobou se snažím dát dohromady nějaký pomyslný seznam české klasické literatury, kterou si chci přečíst a Povídky malostranské tam rozhodně zařadím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Povídky malostranské je opravdu škoda vynechat :) Tak snad se Ti budou líbit!

      Vymazat
  5. Mně se tato kniha tak hrozně nelíbila. Neviděla jsem na ní jediný klad. Ale třeba dnes bych na ní nahlížela jinak. Četla jsem jí už tak před 3 roky právě k maturitě a to jsem toho neměla načteno tolik, co dnes.

    OdpovědětVymazat
  6. Hoci u náš toto nie je povinné dielo, z českej literatúry nám vybrali Kafkovu Proměnu - a vlastne vďaka povinnému čítaniu som sa dostala ku Kafkovi.
    A Kafka je super.
    A povinná lit. vie byť fajn.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram