neděle 30. listopadu 2014

Světlo mezi oceány - M. L. Stedmanová

Každá mince má dvě strany

Když se při návštěvě knihovny ocitnu v časové tísni, většinou ji řeším tak, že zaběhnu do oddělení „Dnes vrácených knih“ a naberu do košíku ty s nejhezčí obálkou. A právě tak se ke mně dostala kniha Světlo mezi oceány. Od malička miluji modrou barvu a tak mi obrázek majáku na pozadí temně modré oblohy vzal dech. A když jsem si cestou domů přečetla anotaci, tušila jsem, že tentokrát jsem rozhodně nesáhla vedle. 

Tom Sherbourne přežil válku, ale vzpomínky na ni ho pronásledují na každém kroku. Připadá mu nemožné začlenit se do běžného života a tak se rozhodne vzít práci strážce majáku na Janusově ostrově. Pak mu ale do života vstoupí krásná Izabela. Její přítomnost působí na Tomovu duši jako balzám a tak brzy místo izolace myslí na to, kdy maják zaplní cupitání dětských nožek. Ale zdá se, že požehnání v podobě dítěte není Tomovi s Izabelou přáno. Pak se ale stane zázrak – moře vyplaví ke břehům ostrova člun s mrtvým mužem a nemluvnětem. Tom musí volit mezi tím, co je správné, a mezi tím, po čem touží. A žádná volba nezůstane bez následků. 

Světlo mezi oceány patří mezi knihy, kde není hranice mezi dobrem a zlem jasně vymezena. Nic není černobílé a pro mě jako pro čtenáře bylo při čtení zcela nemožné vybrat si stranu, na kterou se postavím. O to silněji na mě kniha působila. Když svým způsobem držíte palce všem postavám, je jasné, že příběh zkrátka ani nemůže skončit tak úplně dobře. 

Jednotliví aktéři příběhu jsou natolik dobře vykresleni, že působí jako skuteční lidé. Se všemi slabostmi, které s tím souvisí. Budete je zároveň milovat i nenávidět. Zmítají se ve víru vlastních emocí a svá rozhodnutí často činí bezhlavě, nikdy však nelogicky. Nemáte pocit, že postavy jsou jen bezduché figurky, ony skutečně žijí. 

Připlutí té podivné dvojice na ostrov mohlo mít nekonečně mnoho vysvětlení, ale jen díky opakování Izabeliny verze, že dítě je sirotek, dokázal v noci spát. Dál ji nerozváděl a nesměl najít důkazy, které by ji vyvracely. Zadíval se na hranici, kde se moře prolínalo s oblohou jako při polibku. Lepší nic nevědět. 

Autorka podává velmi realistický obraz maloměsta, kde vládne pokrytectví a každý ví o každém první poslední. Stejně věrohodně dokáže čtenářům přiblížit i osamělý život na majáku, kde jediný kontakt s vnějším světem představují jen občasné a krátké návštěvy zásobovací lodi. Nehostinný ostrov na kterém je člověk vydán napospas přírodě, však působí ve srovnání s pokryteckým maloměstem téměř jako takový malý ráj. 

I přes krásné popisy mě ale první dvě třetiny knihy nijak zvlášť nezaujaly. Zdálo se mi, že se děj příliš vleče. Věděla jsem, jakým směrem příběh směřuje, ale ne a ne dosáhnout předpokládaného bodu zvratu. Jediné, co dokázalo opravdu plně udržet mou pozornost, byly právě krásné popisy. Některé pasáže byly opravdu zbytečně rozvleklé a o pár kapitolách jsem přesvědčena, že kdyby v knize nebyly, vůbec nic by se nestalo. 



Velkým plusem knihy je její závěr, který rozhodně nepatří mezi ty předvídatelné. U většiny knih mám vytvořený nějaký předpoklad o tom, jakým směrem se bude příběh ubírat. Zde jsem dokázala odhadnout nejzásadnější dějový zvrat, ale konec jsem si předvídat opravdu netroufala. Právě poslední třetina knihy pro mě byla nejsilnějším čtenářským zážitkem. Dostalo se mi nezapomenutelného, emocemi nabitého dramatu a já měla pocit, jako bych četla docela jinou knihu. Nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem nedočetla poslední stránku. 

Závěr

A jaký je tedy závěrečný verdikt? I přes pomalejší začátek knihu rozhodně doporučuji. Jedná se o nezapomenutelný příběh, který vás dostane úžasnou atmosférou i strhujícím závěrem, kvůli kterému se opravdu vyplatí vydržet.




    
Název: Světlo mezi oceány (American Dervish)
Autor: M. L. Stedmanová
Překlad:  Kateřina Kovářová
Počet stran: 364
Rok vydání: 2013
Vydalo: nakladatelství Plus

3 komentáře:

  1. Anglickú verziu som prednedávnom pozerala, ale ako čítam tvoju recenziu tak viem, že knihu by som čítala veľmi dlho - pri knihách s pomalým začiatkom trpím... Podobne riešim knižnicu aj ja - niekedy je najlepšie neísť tam s cieľom. Len vybrať niečo, čo by som si nevšimla. A regál s čerstvo vrátenými knihami je preto pre mňa pokladom :D Niečo ako potterovské fazuľky všehochuti na knižný spôsob.

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně se mi líbí ta obálka. Ráda bych si ji přečetla. :))

    OdpovědětVymazat
  3. Knihy s historickým nádychom veľmi nemusím, ale tiež by som ju čítala kvôli obálke :D

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...