středa 25. března 2015

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování - Haruki Murakami

Bezbarvý, ale ne nudný

Nejnovější román Haruki Murakamiho, Bezbarvý Cukuru Tazaki, je konečně k dostání i pro české čtenáře. Stojí za to si ho přečíst?

Když bylo Cukuru Tazakimu dvacet, skupina jeho nejlepších přátel s ním ze dne na den a bez vysvětlení zpřetrhala veškeré svazky. Šestnáct let poté jsou vzpomínky na tento otřes pohřbené hluboko v Cukuruově duši. Pak mu ale do života vstoupí žena, která ho přesvědčí, aby se za svými starými přáteli vydal a pokusil se najít odpovědi na otázky, které mu nedovolují odpoutat se od minulosti.



















Haruki Murakami není experimentátor. Jaká jeho kniha bude, tušíte ještě předtím, než ji vůbec otevřete. Zvláštní melancholie, nevyřešená traumata z minulosti, osudové ženy, Tokio, události, které úplně nedávají smysl… Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování nejsou žádnou výjimkou. Není v nich nic, co by zkušeného (i méně zkušeného) čtenáře Murakamiho překvapilo, ale rozhodně to neznamená, že by byl připraven o plnohodnotný zážitek.

Cukuru Tazaki si připadá bezbarvý z několika důvodů. Jedním z nich je, že na rozdíl od čtyř jeho nejlepších přátel, kteří mají ve svých jménech název nějaké barvy, jeho jméno je znamená prostě jen „stavitel“. Cukuru je představitelem člověka, který se stále vnitřně nevyrovnal s křivdami, jež se mu v mládí staly. Stále v jistém slova smysl hledá sám sebe, což je normální stav, pokud je vám dvacet, nicméně v šestatřiceti je to méně obvyklé. Je pasivní, nevede nijak vzrušující život a k tomu, aby se sebou začal něco dělat, ho dokáže donutit až nová známost. Označení bezbarvý se k němu tedy hodí nejen kvůli bezbarvosti jeho jména. Cukuru není postava, která by si vás získala hned první větou. Je dost možné, že vám k srdci nepřiroste vůbec. Naštěstí má jeho příběh něco do sebe, i když s hlavním hrdinou příliš nesoucítíte. 


Autor se tentokrát držel v rovině realistického vyprávění. Občasné výlety do fantaskního světa si sice neodpustil, ale většinu času zůstává pevně nohama na zemi. Ona bezbarvost je do jisté míry reflektována i stylem vyprávění, které plyne pomalu bez velkých zvratů, a atmosférou knihy, která je typicky Murakamovsky melancholická. Stejně jako v Norském dřevu ji podkresluje konkrétní skladba, tentokrát Le mal du pays neboli Stesk po domově od Ference Liszta.

Cukuruovo pátrání po pravdě je skoro detektivní, i když jako detektivka by kniha asi neuspěla, vzhledem k tomu, že „vraha“ nikdy neodhalíme. Prvek napětí ale v příběhu funguje a dokáže udržet čtenářovu pozornost. Žádný grandiózní závěr kniha neobsahuje a ti, co nemají v lásce otevřené konce, mohou být zklamaní, ale Murakami je Murakami, a otevřené konce se k němu zkrátka hodí.

Rozhodování o tom, zda si Bezbarvého Cukuru Tazakiho přečíst, nebude nijak složité. Pokud se vám líbila některá z předchozích Murakamiho knih, tak si jeho novinku nemůžete nechat ujít. Pokud jste ještě neměli tu čest a dokážete ocenit trochu melancholie a rozebírání dávné minulosti, je Bezbarvý Cukuru Tazaki dobrou volbou.


                                       

Název: Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Počet stran: 273
Rok vydání: 2015
Vydal: Odeon
                                                             Databáze knih Goodreads


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský

8 komentářů:

  1. O tomto jeho novém výtvoru jsem už slyšela, ale trochu jsem váhala, jestli si ho pořídit. Mám momentálně ohledně Murakamiho trochu rozporné pocity; několik jeho knih jsem již četla, pár z nich se mi líbilo moc, ale u většiny z nich mi přišlo, že snad dokonace čtu jedno a to samé. Toto mě ale velmi zaujalo, tak bych mu snad ještě mohla dát šanci (:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Murakami je skvělý, ale už asi stárnu a nemám ze čtení jeho knih takový požitek jako dřív, takže Vás naprosto chápu. Tento nový román si raději půjčte v knihovně - škoda peněz, byla jsem velmi zklamaná - pasivní hlavní hrdina, který se jen utápí v sebelítosti, žádné tajemno, které u něj mám tak ráda, jen s prominutím kecy o ničem.

      Vymazat
    2. Je to v podstatě všechno pořád dokola, to je pravda. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, mně se kniha líbila, ale chápu, že pokud hledáte zrovna tajemno, tak tady ho příliš není. Každopádně knihovna zní rozumně. :)

      Vymazat
  2. Hrozně se mi líbí ty plakáty, které má Cukuru v metru! Ale já to zase s Murakamim nesmím přehánět, ve velkých dávkách mu příliš neholduju. Další knížka na mém pomyslném seznamu k přečtení je Na jih od hranic, na západ od slunce - líbí se mi název i útlý formát knihy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky na ty plakáty vždycky koukám. :) Na jih od hranic, na západ od slunce - tak tu, přiznávám se, neznám...ale název zní dobře :)

      Vymazat
  3. Murakamiho mám moc ráda, takže si určitě někdypřečtu i tuhle knížku. Moc se mi líbí právě ta atmosféra pro Murakamiho tak typická :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kniha se mi mooc líbila, zasáhla mě a mám pocit, že na ní nikdy nezapomenu. Jen ten otevřený konec mě opravdu zamrzel. :/

    OdpovědětVymazat
  5. Leží mi, můj milovaný Murakami, na skříni... Nemám vůbec čas se začíst.... Snad to brzo změním...

    Polární vlk

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...