Při hledání modré se člověk snadno ztratí

Jestli něco fakt můžu, jsou to pohádky pro „věčné děti“. Příběhy zdánlivě jednoduché, kterým dodá hlubší význam často až čtenářova interpretace a čtení mezi řádky. K takovým se bezpochyby řadí i díla americké autorky Lois Lowryové, Její knihy Dárce i Spočítej hvězdy mě naprosto nadchly., nemohla jsem se proto dočkat, až se dostanu k autorčině další knize s poetickým názvem Hledání modré. A v březnu se konečně zadařilo.

Kira vyrůstá ve vesnici, která jí není zrovna příznivě nakloněna. Kvůli své poškozené noze je ostatními vnímána jako přítěž, a po smrti její matky se situace vyostří natolik, až to vypadá, že bude vyhnána a odsouzena k téměř jisté smrti. Jenže Kira má i dar, který je pro vesnici obzvlášť důležitý – dar, díky kterému se její život začne nečekaně ubírat směrem, o kterém se jí nikdy ani nesnilo. 


Ačkoli kniha Hledání modré pochází ze stejné série jako Dárce, v dějové rovině na sebe nijak nenavazují. Co knihy spojuje je tématika dystopické společnosti, která je ale v obou knihách uchopena docela odlišně. Zatímco v Dárci docházíme k poznání o pokroucenosti tamější společnosti pozvolna, v Hledání modré je to, že něco neklape, jasné prakticky od prvních řádek.

Neodpovídáš ideálu? Na smrt s tebou! Vesnice s poněkud sparťanským přístupem k handicapovaným u čtenářů nejspíš mnoho sympatií nezíská. Na rozdíl od Dárce zde také totalitní svět není vyobrazen jako uhlazené, supermoderní místo s technologiemi umožňujícími cokoli od klonování po potlačování emocí. Kiřina vesnice daleko víc připomíná starověk – chýše, šamani, špína, muži umírající při lovu a ženy starající se o kupu dětí. 




Některé pasáže napovídají, že děj knihy je zasazen do doby po nějaké významné katastrofě, která způsobila velký úpadek. Jisté to ale není. O vzniku místní společnosti ani o podrobnostech jejího politického uspořádání se v knize mnoho nedozvíme, je tak především na čtenáři, jak si dějiště příběhu dokreslí. A jakkoli nepovažuji za nutné, aby mi autor servíroval vše na stříbrném podnose, myslím, že to příběhu víc škodí, než prospívá.

V Hledání modré je totiž těch mlhavých, jen letmo zmíněných věcí až příliš. V knize kromě podrobnějších informací o společnosti, ve které se Kira pohybuje, chybí také vysvětlení celé řady symbolů. Zatímco se čtenář topí v otázkách, odpovědí je jako šafránu. Asi nejvíce mi ale chybělo cokoli, co by mi dovolilo hlouběji porozumět motivaci jednotlivých postav. Hlavně tomu, jaké cíle sledují a proč.
Dítě krátce vzlyklo.
Jamison cosi řekl.
Pak se dítě nečekaně pustilo do zpěvu.
Jeho jasný, vysoký hlásek stoupal vzhůru. Beze slov. Jen hlas, který se ve své čistotě a průzračnosti podobal hudebnímu nástroji. Zvedal se, až se na jednom z vysokých tónů zastavil a dlouho se ho držel.
 
Jasnější obrysy příběhu nedal ani závěr, který, jak je ostatně autorčiným zvykem, vyšuměl do ztracena. U dvou předchozích knih jsem to brala jako plus, bavilo mě vymýšlet, co následovalo po poslední tečce, a uvažovat nad tím, co vlastně celý příběh znamenal. Tady ale nebylo o co se opřít, a absence jednoznačného závěru tak jen zvýraznila celkovou nedotaženost.

Asi to teď vypadá, že Hledání modré je kniha, které byste se měli vyhnout obloukem, děkuji pěkně. Tak to ale není. Není to špatná kniha, v porovnání s předchozími autorčinými v česku vydanými příběhy se ale nemůžu ubránit velkému zklamání. To je navíc umocněno tím, že první polovina knihy začíná více než slibně – Kira je sympatická hrdinka, děj je pořádně napínavý a díky jednoduchým krátkým větám se navíc pekelně dobře čte.
 

Autorčin rukopis vyznačující se schopností psát neuvěřitelně poeticky prostřednictvím krátkých, skoro až strohých vět, je i tady jasně patrný. Stejně jako v předchozích knihách je navíc v příběhu znát obrovský přesah v podobě explicitně nevyřčených myšlenek ukrytých mezi řádky. Uvážíme-li poměrně krátký rozsah, knihu zhltnete za jedno odpoledne - a i na malém rozsahu nabízí víc, než mnohé jiné romány na šesti stech stran. Jen se prosím před čtením obrňte trpělivostí. A připravte se na to, že si toho při interpretaci příběhu nejspíš budete muset odpracovat víc, než jste zvyklí. 
  
Název: Hledání modré /Gathering Blue
Autor: Lois Lowryová
Překlad: Dominika Křesťanová
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016
Vydalo: Argo


  
Název: Mrtví nikam neutečou / The Dead Can Wait
Autor: Robert Ryan
Překlad: Kateřina Kovářová
Počet stran: 464
Rok vydání: 2016
Vydalo: Plus
- See more at: http://book-lords.blogspot.cz/2017/04/druhy-pripad-pro-doktora-watsona.html#more
  
Název: Mrtví nikam neutečou / The Dead Can Wait
Autor: Robert Ryan
Překlad: Kateřina Kovářová
Počet stran: 464
Rok vydání: 2016
Vydalo: Plus
- See more at: http://book-lords.blogspot.cz/2017/04/druhy-pripad-pro-doktora-watsona.html#more

Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

4 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze :) Od autorky jsem četla Dárce a ten byl naprosto vynikající, kniha i film. Ani jsem netušila, že jí vyšla i tahle kniha :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Film Dárce jsem si zatím nepouštěla, trailer mě úplně nepřesvědčil, ale snad už mám od knihy dostatečný odstup, abych to zkusila :) A děkuju za milý komentář! ;)

      Vymazat
  2. Hm... Mám pocit, že jsem ji jednou rozečetla v angličtině a přišla mi dost syrová. Nějak mi pak zapadla. Ale pamatuji se, že otázek to ve mě budilo dost a tak uvidím, jestli mě to přesvědčí si ji dočíst, když můžu tušit, že se těch odpovědí asi nedočkám. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ten začátek je takový...neidylický :D Každopádně ale celkově to podle mě žádná drasťárna není ;) Co se týče dočtení, myslím, že to stojí za pozornost, i když na ty otazníky je fakt dobré se připravit.

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram