pátek 10. března 2017

12 exkurzí do života ženy

Ač se považuji za poměrně všestranného čtenáře, jeden žánr mě přeci jen odjakživa míjel – ženské romány. Na romantické zápletky jsem příliš cynická a obecně jsem se do hrdinek ženské literatury nikdy nedokázala dostatečně vžít. I proto mě dlouho nechávaly chladnou knihy Radky Třeštíkové, a to i přes četné pozitivní ohlasy. Spolužačka z vysoké mi ale jednoho letního dne vrazila do rukou její nejnovější knihu Bábovky s tím, že jestli si je nepřečtu, čeká mě pomalá a bolestivá smrt…a to mě přeci jen přesvědčilo. 

Bábovky nám v jednotlivých kapitolách představují osudy dvanácti žen. Každá z nich je úplně jiná, jejich životy se ale vzájemně proplétají a na konci zjišťujeme, že vlastně vše tak trochu souvisí se vším. Radka Třeštíková se na stránkách své knihy zabývá láskou i ztrátou, nepochopením mladých i osamělostí stáří, zkrátka tím, co život přinese.


pátek 3. března 2017

Romantický příběh z anglického venkova

Léto je nejspíš jediné období v roce, kdy i takového cynika, jako jsem já, čas od času přepadne chuť na trochu romantiky. Neuspokojí mě ale hned tak něco. Postupem času jsem zjistila, že více než současné romantické příběhy mi sedí klasická díla typu Jany Eyrové. Knihy s nekonečnými popisy, důkladně rozpitvanými charaktery a neopakovatelnou atmosférou, kterou pro mě moderní ženské romány většinou zoufale postrádají. Tohle léto jsem sáhla po knize Daleko od hlučícího davu, která mi doma ležela od Vánoc – a rozhodně to nebyla špatný volba.

Batsheba patří k hrdinkám, které jsou s ohledem na společnost, ve které žijí, obdivuhodně nezávislé. Jako mladá statkářka má na starosti rozsáhlé hospodářství, a o jeho chod skutečně z velké části pečuje sama. O něco hůře se jí ale vede v romantických vztazích. O Batshebinu přízeň se totiž ucházejí hned tři muži – a udělat v lásce správné rozhodnutí není ani trochu snadné.


pátek 24. února 2017

Nemoc jménem Alzheimer

Ráda čtu knihy, ve kterých je mi hlavní hrdina něčím blízký. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si chtěla přečíst knihu Pořád jsem to já. Alice Howlandová je uznávanou profesorkou psychologie, má spokojené a fungující manželství, zdravé a úspěšné děti, udržuje se v dobré kondici a vlastně je přesným vzorem ženy, kterou bych se jednou chtěla stát. Až na to, že jí v pouhých padesáti letech diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. 

Slyšet v padesáti letech, když jste na vrcholu své kariéry, že trpíte vážným a nevyléčitelným onemocněním, není žádný med. Vyrovnat se s takovou zprávou je těžké nejen pro samotného pacienta, ale i pro jeho rodinu a blízké. Alice s podobnou událostí ve svém životě nepočítala, ale když už se tak stalo, zkouší se s nemocí prát, jak nejlépe umí. Souboj je to ale velmi nevyrovnaný. 

pátek 17. února 2017

Pochodem jdeme dál, i když se vše okolo hroutí

Mám slabost pro tlusté bichle, modrou barvu, a pro romány, které dostaly nějakou cenu. Zároveň ale pociťuji určitou ostražitost před knihami, které čte a chválí podezřele mnoho lidí. Snad i proto jsem se ke čtení knihy Jsou světla, která nevidíme dostala až téměř rok poté, co jsem si ji koupila.

Příběh zasazený do doby druhé světové války popisuje osudy dvou mladých lidí. Šestnáctileté Francouzky Marie-Laury, dívky, která se kromě války musí vypořádávat také se slepotou, a sirotka Wernera, člena německé speciální vojenské jednotky. Dva životní příběhy, z nichž každý válka ovlivňuje po svém, ale které se na konci tak jako tak protnou. 

pondělí 29. srpna 2016

Narodit se znovu

Někdo nedá dopustit na vlkodlaky, jiný na upíry, ale moje nejoblíbenější téma ve fantasy knihách bylo vždycky cestování časem. Snad je to tím, že na rozdíl od srsti a ostrých tesáků, možnost podívat se do minulosti i budoucnosti bych chtěla mít taky. Takže když se na trhu objeví kniha s tímhle tématem, má okamžitě mou plnou pozornost. A o knize Prvních patnáct životů Harryho Augusta to platí taky – i když to není úplně typická zástupkyně časocestovacích příběhů.

Harry August prožívá na první pohled docela obyčejný život. A pak zemře, a prožívá jej znovu. Kniha přichází s myšlenkou reinkarnace, ovšem s jednou zásadní obměnou – vědomí člověka se v ní po smrti nepřesouvá do jiné lidské bytosti, zkrátka si zopakuje proces svého narození. Cestování v čase tedy možné není, i tak si ale mohou lidé s touto schopností navzájem posílat zprávy i napříč dějinami. A jeden ze vzkazů je obzvlášť znepokojivý - konec světa nastává čím dál tím rychleji. Dá se tomu nějak zabránit?

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...