neděle 23. dubna 2017

Čtyři osudy, jedna tragédie

Námořní katastrofy jsou v mysli mnoha lidí nerozlučně spjaty s potopením zaoceánské lodi Titanic. Večírky pro bohaté pasažéry a dechberoucí přepych vytvářejí fascinující kontrast s ledovou vodou oceánu a zoufalým bojem o život. Nejvíce obětí si ale vyžádalo potopení docela jiné lodi. Wilhelm Gustloff s sebou na dno oceánu vzal kolem 9000 cestujících, valnou většinu z nich přitom tvořili váleční uprchlíci snažící se uniknout do bezpečí.

Kniha Sůl moře vypráví příběh čtyř postav, tří uprchlíků a jednoho námořníka. Každá z nich si z války odnáší jiné šrámy a každá z nich se s válečnými událostmi vyrovnává po svém, i přesto se jejich cesty nakonec spojí v jednu se stejným cílem – přežít. 

sobota 8. dubna 2017

Druhý případ pro doktora Watsona

Vysoký, charismatický génius s nedostatkem společenského taktu. Muž, před kterým žádná záhada neobstojí. I tak by se dala charakterizovat postava Sherlocka Holmese, snad nejznámějšího detektiva všech dob. Příběhů o něm už vzniklo tolik, že si málokdo vybaví, jaké charakteristiky měl v původní verzi od A. C. Doyla, a co už jsou přílepky jeho následovníků. O to zajímavější je nápad Roberta Ryana odsunout Sherlocka na druhou kolej a jako hlavního protagonistu svého příběhu zvolit jeho pravou ruku doktora Watsona.

Kniha Mrtví nikam neutečou je již druhým příběhem z válečně-detektivní série o vyšetřování doktora Watsona. Začínáme tam, kde jsme v minulém díle skončili – doktor Watson se vrací ze zákopů a snaží se vyrovnat s tím, co tam viděl. Příliš klidu na zotavenou mu ale dopřáno není. V tajném výzkumném středisku uprostřed lesů došlo při zkoušení nové zbraně k nevysvětlitelné nehodě, která skončila smrtí několika mužů – a poslední přeživší je ve vážném stavu, neschopen komunikace. Na doktoru Watsonovi je, aby záhadu vyřešil co nejrychleji. Nová zbraň totiž má být co nejdříve nasazena v boji a pro vítězství ve válce je naprosto nezbytné, aby k dalším takovým nehodám nedocházelo.


pátek 10. března 2017

12 exkurzí do života ženy

Ač se považuji za poměrně všestranného čtenáře, jeden žánr mě přeci jen odjakživa míjel – ženské romány. Na romantické zápletky jsem příliš cynická a obecně jsem se do hrdinek ženské literatury nikdy nedokázala dostatečně vžít. I proto mě dlouho nechávaly chladnou knihy Radky Třeštíkové, a to i přes četné pozitivní ohlasy. Spolužačka z vysoké mi ale jednoho letního dne vrazila do rukou její nejnovější knihu Bábovky s tím, že jestli si je nepřečtu, čeká mě pomalá a bolestivá smrt…a to mě přeci jen přesvědčilo. 

Bábovky nám v jednotlivých kapitolách představují osudy dvanácti žen. Každá z nich je úplně jiná, jejich životy se ale vzájemně proplétají a na konci zjišťujeme, že vlastně vše tak trochu souvisí se vším. Radka Třeštíková se na stránkách své knihy zabývá láskou i ztrátou, nepochopením mladých i osamělostí stáří, zkrátka tím, co život přinese.


pátek 3. března 2017

Romantický příběh z anglického venkova

Léto je nejspíš jediné období v roce, kdy i takového cynika, jako jsem já, čas od času přepadne chuť na trochu romantiky. Neuspokojí mě ale hned tak něco. Postupem času jsem zjistila, že více než současné romantické příběhy mi sedí klasická díla typu Jany Eyrové. Knihy s nekonečnými popisy, důkladně rozpitvanými charaktery a neopakovatelnou atmosférou, kterou pro mě moderní ženské romány většinou zoufale postrádají. Tohle léto jsem sáhla po knize Daleko od hlučícího davu, která mi doma ležela od Vánoc – a rozhodně to nebyla špatný volba.

Batsheba patří k hrdinkám, které jsou s ohledem na společnost, ve které žijí, obdivuhodně nezávislé. Jako mladá statkářka má na starosti rozsáhlé hospodářství, a o jeho chod skutečně z velké části pečuje sama. O něco hůře se jí ale vede v romantických vztazích. O Batshebinu přízeň se totiž ucházejí hned tři muži – a udělat v lásce správné rozhodnutí není ani trochu snadné.


pátek 24. února 2017

Nemoc jménem Alzheimer

Ráda čtu knihy, ve kterých je mi hlavní hrdina něčím blízký. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si chtěla přečíst knihu Pořád jsem to já. Alice Howlandová je uznávanou profesorkou psychologie, má spokojené a fungující manželství, zdravé a úspěšné děti, udržuje se v dobré kondici a vlastně je přesným vzorem ženy, kterou bych se jednou chtěla stát. Až na to, že jí v pouhých padesáti letech diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. 

Slyšet v padesáti letech, když jste na vrcholu své kariéry, že trpíte vážným a nevyléčitelným onemocněním, není žádný med. Vyrovnat se s takovou zprávou je těžké nejen pro samotného pacienta, ale i pro jeho rodinu a blízké. Alice s podobnou událostí ve svém životě nepočítala, ale když už se tak stalo, zkouší se s nemocí prát, jak nejlépe umí. Souboj je to ale velmi nevyrovnaný. 

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...