pátek 24. února 2017

Nemoc jménem Alzheimer

Ráda čtu knihy, ve kterých je mi hlavní hrdina něčím blízký. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si chtěla přečíst knihu Pořád jsem to já. Alice Howlandová je uznávanou profesorkou psychologie, má spokojené a fungující manželství, zdravé a úspěšné děti, udržuje se v dobré kondici a vlastně je přesným vzorem ženy, kterou bych se jednou chtěla stát. Až na to, že jí v pouhých padesáti letech diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. 

Slyšet v padesáti letech, když jste na vrcholu své kariéry, že trpíte vážným a nevyléčitelným onemocněním, není žádný med. Vyrovnat se s takovou zprávou je těžké nejen pro samotného pacienta, ale i pro jeho rodinu a blízké. Alice s podobnou událostí ve svém životě nepočítala, ale když už se tak stalo, zkouší se s nemocí prát, jak nejlépe umí. Souboj je to ale velmi nevyrovnaný. 

pátek 17. února 2017

Pochodem jdeme dál, i když se vše okolo hroutí

Mám slabost pro tlusté bichle, modrou barvu, a pro romány, které dostaly nějakou cenu. Zároveň ale pociťuji určitou ostražitost před knihami, které čte a chválí podezřele mnoho lidí. Snad i proto jsem se ke čtení knihy Jsou světla, která nevidíme dostala až téměř rok poté, co jsem si ji koupila.

Příběh zasazený do doby druhé světové války popisuje osudy dvou mladých lidí. Šestnáctileté Francouzky Marie-Laury, dívky, která se kromě války musí vypořádávat také se slepotou, a sirotka Wernera, člena německé speciální vojenské jednotky. Dva životní příběhy, z nichž každý válka ovlivňuje po svém, ale které se na konci tak jako tak protnou. 

pondělí 29. srpna 2016

Narodit se znovu

Někdo nedá dopustit na vlkodlaky, jiný na upíry, ale moje nejoblíbenější téma ve fantasy knihách bylo vždycky cestování časem. Snad je to tím, že na rozdíl od srsti a ostrých tesáků, možnost podívat se do minulosti i budoucnosti bych chtěla mít taky. Takže když se na trhu objeví kniha s tímhle tématem, má okamžitě mou plnou pozornost. A o knize Prvních patnáct životů Harryho Augusta to platí taky – i když to není úplně typická zástupkyně časocestovacích příběhů.

Harry August prožívá na první pohled docela obyčejný život. A pak zemře, a prožívá jej znovu. Kniha přichází s myšlenkou reinkarnace, ovšem s jednou zásadní obměnou – vědomí člověka se v ní po smrti nepřesouvá do jiné lidské bytosti, zkrátka si zopakuje proces svého narození. Cestování v čase tedy možné není, i tak si ale mohou lidé s touto schopností navzájem posílat zprávy i napříč dějinami. A jeden ze vzkazů je obzvlášť znepokojivý - konec světa nastává čím dál tím rychleji. Dá se tomu nějak zabránit?

sobota 27. srpna 2016

Poetické putování s Vlaštovčím mužem

Už když kniha Anna a Vlaštovčí muž vyšla, měla jsem tušení, že tenhle příběh bych si rozhodně neměla nechat ujít. Patří totiž k žánru, který bych charakterizovala jako „Pohádky (i) pro dospělé“. Jedná se o knihy s dětskými hrdiny, které jsou sice původně určené zejména dětskému publiku, ale díky tématům, jimiž se zabývají, si v nich mohou s klidem číst i dospělí. Zejména ti, kteří kdesi hluboko uvnitř stále zůstali tak trochu dětmi.

Annino dětství by se dalo bez problémů označit jako šťastné. Vyrůstá s tatínkem, profesorem krakovské univerzity, a díky jeho výchově má nejen možnost poznat celou řadu zajímavých lidí, ale i naučit se hovořit plynule hned několika jazyky. Jednou ale tatínek odejde do práce, a už se nevrátí – píše se rok 1939 on je spolu s dalšími profesory zatčen gestapem. Anna tak zcela nečekaně ztrácí veškeré zázemí. Kvůli jejímu židovskému původu se k ní totiž nehlásí ani žádný z tatínkových přátel. Když už to vypadá, že si bude muset ve světě poradit dočista sama, setkává se s Vlaštovčím mužem, a vydává se s ním na cestu po světě, kde není po bezpečí, na které byla zvyklá, ani památky. 


pátek 19. srpna 2016

Co nového #1


Rubrika Co nového je na blogu nová, a nejspíš se v ní články budou objevovat spíše sporadicky. Nejsem totiž žádný velký fanoušek takzvaných unboxingů – sice si je ráda prohlédnu, ale sama u většiny nových knih nevím, co bych k nim chtěla napsat, a kvalita mých fotografií není tak velká, abych je mohla publikovat jen tak, samostatně. Tentokrát se mi ale na stole sešla hromádka knih, kde jsem u každé z nich měla pocit, že bych o ní s vámi chtěla alespoň krátce mluvit. A tak tenhle článek nakonec přeci jen vznikl. 

Možná je na tomhle blogu poslední svého druhu, ale kdo ví.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...