čtvrtek 29. ledna 2015

Dívka s devíti parukami - Sophie van der Stapová

Devět životů Sophie van der Stapové

Už jako malá jsem měla v oblibě hrdiny z fantastických románů. Inspirovala mě odvaha, se kterou se dokázali postavit i nepříteli o mnoho většímu než byli sami. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že i náš svět je plný takových hrdinů. Lidí, kteří každý den bojují v bitvách, které se mnohdy mohou zdát jako předem prohrané. A mezi takové hrdiny patří také Sophie van der Stapová. Nesváděla boj s drakem, ale se zákeřnou rakovinou. A právě o svém boji napsala tuto knihu.

Když Sophii diagnostikovali rakovinu, bylo jí pouhých dvacet jedna let. To je věk, kdy by měl člověk užívat krás života a ne běhat po doktorech. Sophie se s nečekanou ranou osudu snaží vypořádat, jak se dá, ale ne vždy je to snadné. Zvlášť, když se začínají projevovat vedlejší příznaky chemoterapie a Sophie postupně ztrácí vlasy - a s nimi i poslední zbytky iluze normálního života. Nakonec se rozhodne pořídit si paruku. A nezůstane jen u jedné. S každým novým účesem jakoby se Sophie stávala jiným člověkem. Už nemusí být jen „ta dívka s rakovinou“. A tak se z cesty k uzdravení stává zároveň cesta plná experimentů s vlastní identitou.

Málokterá nemoc je v literatuře zobrazována tak často, jako právě rakovina. Zejména po úspěchu knihy Hvězdy nám nepřály jako by se s podobnými tituly roztrhl pytel. Mezi příběhy o fiktivních postavách si však stále zvláštní místo drží knihy vyprávějící o skutečných lidech. Autobiografických románů v tomto žánru stále není mnoho, o to více však mohou čtenáře zaujmout. Sebelepší autor se totiž nedokáže do prožívání člověka s rakovinou vcítit tolik, jako lidé, které s ní mají přímou zkušenost.

Čtení autobiografických románů bývá také často daleko emotivnější. I proto jsem byla připravená na to, že mě Dívka s devíti parukami hluboce zasáhne a stane se jednou z těch knih, u kterých spotřebuji několik balíčků papírových kapesníčků. Nic takového se ale nestalo. Sophie o svém osudu vypráví s příjemným nadhledem a navzdory tématu jsem se často přistihla, jak se u knihy usmívám. Rozhodně nečekejte čtení plné beznaděje a zoufalého pofňukávání. Sophie se snaží neztrácet naději a i přes nepříznivé vyhlídky nepropadá negativismu.
Nevyléčitelně nemocná. Uživající si života. Žertující. Flirtující. Nakupující boty. To bylo to první, co Chantal udělala, když uslyšela svou diagnózu: koupila si boty, aniž by se starala o to, jak dlouho v nich bude chodit. Běhá mi mráz po zádech. Chci ji sevřít v náručí. Ne ze soucitu nebo soustrasti, ale abych mohla na chvilku cítit její sílu.

Ve své knize nepopisuje jen to špatné, co s sebou nemoc přináší, ale i vše dobré, co se během cesty za uzdravením naučila. Neznamená to ale, že by se negativním aspektům léčby zcela vyhýbala. Při popisu chemoterapie a nepříjemných vedlejších příznaků však nikdy nezabředává do přílišných podrobností a více se zaměřuje na svůj život mimo nemocnici.

Kniha se čte prakticky jedním dechem. Kapitoly jsou krátké a úderné, především proto, že původně vznikly jako samostatné články do časopisu, které byly do jedné knihy shromážděny až později. Na jedné straně to knize přidává na čtivosti, na druhé straně díky tomu příběh v některých částech působí trochu roztříštěně. Kniha je spíše takovým souborem střípků ze Sophiina života, které sice čtenáři přinášejí dobrou představu o tom, čím si prošla, stále však nevytvářejí zcela kompletní obraz. 


Také se mi často zdálo, že jednotlivé kapitoly spíše popisovaly události ze Sophiina života, ale nezacházely příliš do hloubky. Vzhledem k tomu, že původně vznikaly jako samostatné články, není se čemu divit. V omezeném rozsahu časopiseckého článku není snadné dostat se k nějakým hlubším pocitům a často zbývá prostor tak akorát pro zachycení průběhu situace. V knize mi však přeci jen větší zaměření na autorčino prožívání jednotlivých epizod chybělo.

Závěr
I tak si ale myslím, že byste si čtení Dívky s devíti parukami rozhodně neměli nechat ujít. Vypráví sice o neveselém tématu, ale velmi svěžím stylem a je inspirativní sledovat, jakým způsobem Sophie ke své diagnóze přistupuje. A možná budete, stejně jako já, po dočtení alespoň na pár chvil uvažovat o koupi paruky.


Název:  Dívka s devíti parukami (Meisje met negen pruiken)
Autor:  Sophie van der Stapová
Překlad:  Helena Hartlová
Počet stran: 200
Rok vydání: 2014
Vydalo: nakladatelství Mladá fronta

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM
Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách knihkupectví. 

KNIHCENTRUM.cz

13 komentářů:

  1. Docela se shodneme v názoru i hodnocení, z přečtení to stojí, ale působilo to na mě stejně roztříštěně :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tieto knihy, ktoré vzniknú z článkov, sú väčšinou trocha nešťastné, ale na druhú stranu konkrétne táto môže byť celkom príjemným zamyslením sa nad životom bez toho, aby to človeka psychicky odrovnalo na ďalší týždeń... osobne by som jej kľudne dala šancu, takže ďakujem za tip :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šanci jí určitě dej :) I přes některé nedostatky je to pořád velmi poutavé čtení, ze kterého si čtenář může mnoho odnést. A navíc, jak říkáš, bez výrazných psychických následků ;)

      Vymazat
  3. Skvělá recenze :) O knížce jsem zatím neslyšela,ale nalákala jsi mě k přečtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu! :) Tak jestli se k ní dostaneš, snad se Ti bude líbit ;)

      Vymazat
  4. Nedávno jaem zrovna četla Léto na druhý pokus, které mi trochu připomínalo Sparksovu Poslední píseň, jako snad každému, a tam to byl právě ten případ toho příběhu s rakovinou, u kterého potřebuješ balení kapesníčků. :) Nemám nic proti takovým emocionálním "zabijákům", ale někdy naladit na veselou notu taky neuškodí:)
    Děkuji za tip, budu mít oči otevřené ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, tak snad se Ti ji podaří sehnat :) Já se zase porozhlédnu po tom Létu na druhý pokus - až budu mít chuť nechat se emočně zničit, zní to jako jasná volba ;)

      Vymazat
  5. Knihu jsem nečetla, ale dost jsem už o ní slyšela a dost mně zaujala. Krásná recenze, zase jsi mně navnadila! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ou, zaujalo ma to až po vetu "Vzhledem k tomu, že původně vznikaly jako samostatné články,..." - podobné knihy nemusím. Áno, je fajn, že sa články dočkajú knižnej podoby, ale ešte sa mi pri novších knihách nestalo, aby obsah prispôsobili novému médiu. To, čo býva samostatne fajn potom pokope vyzerá roztrieštene a nedá sa do príbehu začítať.

    Viem, veľa románov v 19. storočí bolo vydávaných v novinách či časopisoch a pritom sú moje obľúbené - neviem, či autori najprv napísali román a až potom ho rozkúskovali, ozaj to netuším, ale v knižnej podobe to vždy pôsobí ako celok. Pri novších knihách ide len o umelo (nasilu?) pozliepané články.

    Zaujalo ma to, ak knihu uvidím v knižnici tak jej dám šancu. Ale budem ju čítať ako zbierku poviedok, článkov. Škoda, že tam cítiť bývalú formu. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíš, třeba Ti zrovna u téhle knihy takový způsob psaní sedne :)

      Jinak souhlasím s tím, že u starších knížek tam často není to "rozčlánkování" tolik znát. Třeba u Karla Čapka jsem se většinou to, že dílo vycházelo po částech, dozvěděla až při tvoření zápisu do čtenářského deníku :)

      Vymazat
  7. O přečtení této knížky pořád přemýšlím a ještě jsem se nějak neodhodlala.
    Tak třeba jednou... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám, také mám knížky, po kterých průběžně pokukuji, ale ke čtení se nějak ne a ne dokopat :) Tak třeba se k Ti nakonec podaří k téhle odhodlat ;)

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...