Samota - Natalio Grueso

S osamělostí kolem světa

Přiznám se, že povídkovým sbírkám jsem nikdy nepřišla na chuť. Připadá mi totiž, že jakmile se začtu do příběhu, je tu konec. Na tak krátkém rozsahu se mi zároveň nedaří najít si cestu k postavám a často mi chybí možnost hlouběji proniknout do jejich charakteru. Sem tam se ale objeví povídková sbírka, která mě zaujme natolik, že si ji i přes vše výše zmíněné přečtu. A tentokrát volba padla na knihu Samota. 

Snad každý někdy zažil osamělost. Ať už se jedná o faktickou samotu nebo o pocit, že člověku nikdo nerozumí a že je sice na světě obklopen lidmi, ale i přesto úplně sám. Popsat a zachytit takový pocit není právě snadné, přesně o to se však ve své povídkové sbírce Natalio Grueso pokusil. Jeho hrdinové se sice nacházejí na různých koutech světa, jedno mají však společné – samotu. A vyrovnávají se s ní každý po svém.
První, co mě na knize zaujalo, byla příjemná, melancholická atmosféra. Ta vyzařovala z každé povídky a také díky ní jsem z knihy neměla dojem roztříštěnosti, jak se mi u povídkových sbírek často stává. Z každé povídky byl cítit klid a vyrovnanost, čemuž napomáhal mimo jiné i autorův pozvolný vypravěčský styl. I přes pomalé tempo ale povídky nepůsobily monotónně a každá z nich byla něčím zajímavá.

I tak se ale autor nevyhnul určité nevyváženosti. Zatímco některé povídky mě naprosto nadchly a myslím, že jejich námět by vystačil na celý román, jiné mě naopak spíše nudily. Asi nejvíce mě zaujala povídka Pašerák slov. Myšlenka obchodování se slovy mi totiž připadá opravdu geniální a hned od prvních řádků se mi před očima rozbíhaly teorie, jak by společnost, ve které by se muselo za každé slovo platit, vypadala. 


Celkově jsem z knihy měla dojem, že autorovi postupem času trochu dochází dech. Zatímco začátek knihy mě naprosto okouzlil a vychutnávala jsem si každé slovo, poslední dvě povídky mě až tolik nezaujaly a konec jako takový mě spíše zklamal. Čekala jsem totiž, že v závěru dojde k nějakému vyvrcholení celé knihy. K propojení všech dílčích částí do jediného krásného obrazu. K ničemu takovému ale nedošlo a konec poslední povídky byl ve své podstatě dost obyčejný – i když obsahoval několik pěkných myšlenek. 

Neznamená to ale, že by povídky mezi sebou vůbec nesouvisely. Ba naopak. Autorovi se podařilo vytvořit jedny z nejkrásnějších a nejpřirozenějších přechodů mezi povídkami, jaké jsem kdy v kterékoli povídkové sbírce viděla. I přesto, že povídky vyprávěli o různých postavách a každá měla svou vlastní poentu, navazovaly na sebe naprosto přirozeně. Navíc se některé z postav objevovaly ve více příbězích a čtenář tak měl možnost setkat se s nimi v různých kontextech – což u povídkových sbírek také není zrovna obvyklé.


Jednotliví aktéři příběhů jako takoví mě velmi zaujali a myslím, že autor si s jejich vykreslením poradil velmi dobře. Ne všechny hlavní postavy v povídkách mi však připadaly osamělé a přiznám se, že v některých případech jsem samotu v povídce hledala marně. To ale nemusí být chyba autora. Samota je totiž velmi subjektivní věc a věřím, že někteří lidé mohou pocit osamělosti cítit i v momentech, ve kterých ho já nevnímám. 

Samota pro mě byla velmi příjemným překvapením. Zejména první část knihy byla opravdu výborná a jsem moc ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst. A i když autorovi ke konci trochu docházel dech, každá jeho povídka v sobě nesla poselství, nad kterým se čtenář může zamyslet. Pokud máte rádi povídky a máte zároveň chuť na trochu neobvyklé čtení s lehce melancholickým podtónem, Samota je moc dobrá volba. A možná v ní objevíte i svou novou oblíbenou povídku.

    
Název: Samota(La soledad)
Autor: Natalio Grueso
Překlad:  Olga Čtvrtníčková a David Utrera Domínguez
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015
Vydal: Host

 Za poskytnutí knihy ke zrecenzování děkuji nakladatelství Host
Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství.



Myanmar

Budoucí psycholožka s chorobnou závislostí na knihách, seriálech a dobrém jídle

13 komentářů:

  1. Knižka ma zaujala svojou krásnou obálkou a ukážkou, rada by som si ju niekedy prečítala. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Obálka je velmi zajímavá. Protože když se řekne samota, představím si prázdný pokoj a zkrátka osamoceného člověk sedícho na posteli. Zatímco obálka přímo září cestováním, což... mi přijde skoro jako opak. :)
    Každopádně Pašerák je určitě výborná povídka, zřejmě bych si ji zamilovala jako ty. (Ach, ten nápad.) ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten nápad je fakt výborný! :) A i další povídky v knize mají moc zajímavé téma ;)

      Vymazat
  3. Po dlouhé době recenze, kterou jsem přečetla opravdu celou (zjišťuji, že většinou jen proletím zvýrazněná klíčová slova, podívám se na hodnocení a z toho uvodím závěr... což je mi docela líto, vzhledem k tomu, jakou práci si blogeři s recenzemi dají).
    Samota mě určitě zaujala a myslím, že si ji přečtu :). I kdyby se mi nakonec nelíbila, můžu mít doma tu krásnou obálku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, už kvůli té obálce to stojí za to! :) Jsem ráda, že Tě knížka zaujala :)

      Jinak taky mám někdy tendenci přeskakovat a číst jen vybraaná slova - zvlášť, když čtu třeba třetí recenzi na tu samou knihu :)

      Vymazat
  4. Výborná recenze :) Povídkové knihy taky moc nečtu, ze stejného důvodu- přijde mi, že když se začtu, už je konec :) Ale Samota vypadá, že by stála za přečtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je ten "začtu se a konec" problém trochu zmírněn tím, že některé postavy se v knize vyskytují opakovaně a povídky jsou navíc fakt přirozeně propojené :) Jestli Tě kniha zaujala, určitě ji zkus! :)

      Vymazat
  5. Pěkná recenze. :) Taky jsem ji na tuto knížku psala, ale musím říct, že mě docela zklamala. Strašně se mi líbila ta povídka o obchodu slov, o které se zmiňuješ, potom o předepisovateli knih. Jinak se mi do toho ale moc nedařilo začíst. Ale jsem ráda, že tobě se líbila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) A ano, předepisovatel knih byl taky super!

      Je škoda, že Tě kniha zklamala. Já se začetla velmi rychle, ale trochu mě zklamal ten konec - myslím, že to celé šlo uzavřít mnohem lépe. Tak snad jiná povídková sbírka sedne líp :)

      Vymazat
  6. na túto si robím zálusk odkedy vyšla. Nielen že má aj krásnu obálku, ale zaujala ma aj po prelistovaní. Popravde, ani ja sa veľmi nestotožňujem so zbierkami poviedok, ale po tom, čo som si ako prvú z nich prečítala Temná strana Švédska, sa celkom vždy teším, keď mi nejaká príde pod ruku. :) vyzerá to tak, že výplata sa mi zase dlho neohreje vo vrecku :/ hehe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, taky vždycky půlku výplaty nechám v knihkupectví :D A Temná strana Švédska mě docela zaujala, přiznám se, že jsem o knize zaslechla poprvé :)

      Vymazat
    2. Tak si ju určite prečítaj! je to síce trošku temnejšie, ale stojí to za to. sú tam super poviedky od najlepších švédskych autorov. + už som si Samotu stihla aj kúpiť :) neodolala som!

      Vymazat

Děkujeme za komentář! :)

Instagram